Mgr. Josef Zámečník

hra na trubka

je rodákem z Úsobí na Českomoravské vysočině. Zde také dostal základní hudební vzdělání, dědeček i otec byli aktivní hudebníci. Základům hry na trubku se učil u svého strýce Jiřího Růžičky. V osmnácti letech byl přijat ke studiu na Pražské konzervatoři do třídy J. Svejkovského. Ve studiu pokračoval na Akademii múzických umění v Praze V. Junka a M. Kejmara. Již za studia se věnoval studiu barokní hudby jak v sólovém hraní, trubka – varhany tak s vlastním komorním souborem, který od roku 1979 reprezentuje české trubačské umění doma i v zahraničí. V současnosti vede žesťový soubor Katedrálních trubačů při chrámu sv. Víta v Praze. S varhaníkem Josefem Kšicou natočili v těchto unikátních prostorách CD Hudba v katedrále – Zvěstování. Barokní hudbě se Josef Zámečník věnuje i na teoretické bázi. Obě diplomové práce (konzervatoř a AMU) se touto tematikou zabývaly. V roce 1998 natočil dokument pro ČT „Jak se kdy v Čechách troubilo“. Pedagogické činnosti se věnuje od roku 1996 jako pedagog komorní hry a hry na trubku na konzervatoři Jana Deyla v Praze. Před tím vyučoval soukromě a na kursech na konzervatoři v Caracasu ve Venezuele spolu s profesorem Poštou a několika dalšími hudebníky z Čech. Dráhu orchestrálního profesionálního hudebníka začal v orchestru Hudebního divadla v Karlíně již za studia na konzervatoři. Čtyři roky pracoval ve Filmovém symfonickém orchestru. V současné době pravidelně spolupracuje s orchestrem PRAGA SYNFONIETA. V posledních letech se aktivně věnuje hře na historickou trubku – clarinu. Věnuje se také nahrávání hudebních nosičů v Čechách i v zahraničí. Se souborem ARSATHIUS CONSORD pro firmu Musica Bavarica. V Čechách natáčel s orchestrem Musica Flora, orchestrem Capela Regia Musicalis desku Magdaleny Kožené Pastorely a Česká mše vánoční apod. S Danielem Landou spolupracoval na více než pěti CD a DVD. Josef Zámečník nikdy nezapomněl na své kořeny na Českomoravské vysočině. Svých organizačních schopností využívá pořádáním „Úsobského kulturního léta“. Charakteristiku tohoto festivalu hudby vystihuje nadpis článku v Novinách Vysočiny: „Úsobské léto je pro Vysočinu to, co Pražské jaro pro svět“.